Neporazitelný Pirri - 2. část

Neporazitelný Pirri - 2. část

| Aktuality | Mateusz

Přinášíme Vám druhou část příběhu jedné z největších legend Realu Madrid a pohled do historie královského velkoklubu. První část si můžete připomenout zde.


Předtím, než Pirri pověsil kopačky na hřebík, hrál ještě jeden Rok v Pueble. Někteří přemýšleli, proč si vybral zrovna směr Severní Amerika, ale ti kteří ho naznali dobře věděli, že důvodem byla zejména vášeň. Ne k fotbalu, ale k medicíně. V Mexiku dokončil Pirri své vzdělávání v oblasti léčení úrazů, které konec konců začal už v Granadě, a úspěšně v něm pokračoval při svém pobytu v Madridu. To vše také kvůli otci. José Martínez Senior svého syna od nejmladších let lákal k tomu, aby byl zvědavý a získával vědomosti. Viděl v něm člověka, který bude prospěšný jiným zejména díky svým dovednostem se skalpelem, a ne kulatým nesmyslem. Pirri byl naštěstí tak inteligentní dítě, že dokázal sloučit obě vášně dohromady, a jak se ukázalo později, pokračoval v tom celý život. Říká se, že Pirri jako málokdo dokázal z pitvy poznat všemožné druhy nemocí. Jeho výkony na hřišti pak dokázaly, že je schopen experimentovat s fyzickými schopnostmi svého vlastního organismu, který často dovedl k naprostému vyčerpání.

Stýskalo se mu po městu, kde se sluneční třpyt odráží od chodníků a kde mu hluk ulic pomáhal vzpomenout si na ty nejkrásnější chvíle. A především nedokázal vydržet bez klubu svého života. Mohl cítit strach – který dostihne každého, kdo dokázal tak moc a má podobný charakter – že vše co se stalo je už neodvratitelnou minulostí, uzavřenou kapitolou v knize, na kterou už jen bude sedat prach na některé z podkrovních polic, až ho to dovede k šílenství. Chtěl se vrátit na místo, které z něj udělalo to co z něj je, a mnoho lidí netušilo, že jeho rozlučka s klubem bude jen krátkým okamžikem. Získal patřičné vzdělání, vyplnil svůj index potřebnými podpisy a obhájil doktorskou práci, která měla název: „Morfogeneze klíční kosti v lidském embryu“. Madridská minulost, nové schopnosti a zkušenosti s všemožnými zraněními způsobily, že se Real Madrid téměř ihned rozhodl ho zaměstnat jako jednoho z týmových doktorů. Pirri neváhal ani vteřinu, a postupem času se vypracoval na hlavního vedoucího celého lékařského týmu. Strávil pomáháním ostatním fotbalistům po úrazech více než 13 let – v podstatě stejně dlouho, jako hrál v bílém dresu.

Nikdo se neodvažoval podrývat jeho autoritu a všichni mu v jeho radách důvěřovali. Od spolupracovníků, přes fotbalisty a další trenéry, až ke dvěma prezidentům, kteří tou dobou vládli klubu. Vždy velmi dbal o profesionalitu a o zdraví hráčů, kteří se s během času stávali jeho dobrými přáteli, a on byl často důvěrníkem mnoha jejich tajností. Ale teprve Lorenzo Sanz dokázal Pirriho v roce 1996 přesvědčit, že je čas sundat gumové rukavice a začít se starat o jiné věci. Pirri převzal žezlo po Ramónovi Martínezovi a byl jmenován technickým ředitelem klubu. Od toho dne jeho pozice v klubu rostla den po dni. V kuloárech se šeptalo, že to on stojí za přijímáním nejdůležitějších rozhodnutí, že Sanz akceptuje všechno a jen se pod papíry podepisuje svým jménem. Sám Sanz po letech přiznal, že by neudělal nic, co by odporovalo Pirriho názorům. Jako by se bál jít proti němů. Nikdy nepotkal nikoho, kdo by byl ve svém jednání tak sebejistý, a jeho erudice a způsob vidění fotbalu v něm vzbuzovaly pocit, jako by mluvil s některým z největších mozků světa. Pirri pro něj byl fotbalovou alfou a omegou – měl k němu naprostou důvěru.

A tak zatímco Sanz odpovídal na otázky novinářů, mluvil s fanoušky a byl tváří na rozličných akcích, Pirrimu v hlavě lítaly tisíce nápadů a vizí nového týmu. Nikdy se však veřejně nepovyšoval a snažil se svou roli spíše upozaďovat, než ze sebe dělat velkou rybu. Sám po letech skromně přiznává, že hlavní slovo měli vždy trenéři a prezident, a že on jim jen říkal svůj názor, který ne vždy akceptovali. Ale různí svědci a také novinové články ukazují něco jiného – že právě Pirriho názor hrál hlavní roli, jen ne za každé situace. Pirri se snažil nevměšovat se do jakýchkoliv politických her a také se nestaral o čistě organizační věci, které se netýkaly přímo fotbalu – to nechával jiným. Za to ho ale charakterizovala poctivost a snaživost při činnostech, které byly přiděleny přímo do jeho rukou. Proto nerad seděl na místě a ztrácel čas. Hodně času strávil cestováním po Evropě, Jižní Americe a také Africe. Jakmile dostal útržek informací o hráči, ve kterém by mohl být potenciál, balil kufry, kupoval letenku a jel. Vždy se chtěl o všem přesvědčit na vlastní oči, a poté dával jiným detailní popis toho co viděl.

Jako jeden z prvních rozpoznal talent Henryho, Trezegueta nebo Riquelmeho. Tehdy byli ještě neokřídlenými ptáčátky a málo kdo tušil, že v budoucnu budou udivovat svět. A přitom dějiny na Bernabéu by mohly být dosti jiné, kdyby se kterýkoliv z nich dostal do Realu Madrid. Všichni mladíci se tehdy ale cítili dobře ve svých mateřských klubech a nechtěli v tak mladém věku vskočit do tak hluboké řeky. Fiaskem skončily také snahy o získání Cafua, za kterým lítal do Brazílie, ale který se cítil dokonale ve své rodné zemi. Na oku měl i Zidana a dokonce se sešel s Bettegou a Moggim v Barceloně, ale když funkcionáři Juventusu slyšeli jeho nápad, jenom se usmáli a řekli – intransferible. V té době Real nedisponoval tolika penězi, aby na stůl jen položil bianko šek a poprosil druhý tým o vepsání požadované částky.

Pirri dokázal velmi dobře řešit problémy a jeho charakter a charisma mu často umožnily vyjít ze složitých situací. Nikdy neseděl se založenýma rukama, protože vždy měl v hlavě už několik dalších plánů, kdyby se náhodou něco nepovedlo.  V jejich přípravě mu pomáhala schopnost perfektně číst přestupový trh, když se klubům nepovedou jejich vysněné přestupy. Henry a Trezeguet řekli ne? Žádný problém – tak to bude Mijatović a Šuker. Riquelme chce zůstat v Argentině? Tak bereme Seedodrfa! Cafu nevyjde? Tak koupíme Panucciho, a na druhé straně ať hraje ještě Roberto Carlos. Velmi často se trefil přímo do puntíku. Za hráči se dokázal vydat na druhý konec světa, jako pro Conga do Kolumbie nebo Ognjenoviče do Jugoslávie. Nebyl samozřejmě neomylný a stávaly se mu i omyly, jako třeba zde zmíněná dvojice, která je do dnes vnímaná jako jedny z nejhorších transferů klubu, ale to on postavil silné základy týmu, který potom vyhrál La Séptimu a později La Octavu. To díky němu zamířili do Madridu hráči jako Illgner, Morientes, Salgado, Helguera nebo McManaman.

Měl dobrý čuch na hráče, protože dokázal poznat jejich potenciál a schopnosti, ale opravdové potíže začínaly, když bylo třeba najít člověka, který je bude trénovat. Populárně se dnes říká, že Florentino Pérez mění trenéry častěji než Rasputin sexuální partnerky, ale to Sanz společně s Pirrim jsou v tomto směru pionýři. Během jejich funkce získal Real Madrid dvě Ligy mistrů, ale nedařilo se vyhrávat španělskou ligu. Hlavy trenérů proto padaly co sezónu, a dokonce v jejich průběhu. Začalo to Capellem, který sice získal titul na domácí půdě, ale byl rozhádaný s mnoha hráči a fanoušci si také stěžovali na styl hry a herní nápady, jako třeba stavění Raúla na levé křídlo. Nezbývalo nic jiného než si říct arrivederci. Po Italovi přišla řada na Němce. V létě přišel do Madridu Heynckes... a chtěli se ho zbavit už v lednu. Na trhu však nebyl žádný vhodný nástupce. Neoficiálně tehdy převzali roli hlavních postav nejstarší hráči týmu, kteří se rozhodli dotáhnout sezónu do konce. Práce Heynckese byla tehdy už prázdnotou.

Ta sezóna nakonec skončila ziskem Ligy mistrů, na kterou se v Madridu čekalo neuvěřitelných 32 let. Ale Heynckesova budoucnost už byla zpečetěna. „Šatna se mu vymykala z rukou a vůbec nad ničím neměl kontrolu. Je to opravdu těžký úkol, když máte tolik hráčů ze zahraničí, ale proste ztratil kontrolu a finále na tom nic nezmění. Kdyby Real nezískal Ligu mistrů, byla by to jedna z nejhorších sezón za velmi dlouhou dobu. Jediných 90 minut nemůže změnit co se stalo“, ohlásil s přesvědčením Sanz, který se několik hodin dříve ještě radil u Pirriho doma, zda opravdu přijímají správné rozhodnutí. Pirri neměl žádných pochyb. Již několik týdnů byl v kontaktu s Camachem, kterého znal velmi dobře z dob, kdy byl klubový lékař. Nikdo ale nemohl čekat, že jim Camacho předvede pěkný kousek a po 22 dnech složí demisi. Šlo o jednu z doložek smlouvy, která se týkala případného propuštění trenéra – Camacho chtěl, aby jeho trenérský štáb dostal identické odchodné jako on. Nový trenér se jednoho dne objevil v kanceláři vedení, aby si promluvil o přípravách na sezonu a při tom vyřešil i finanční nejasnosti z Juanem Onievou, který tehdy zodpovídal za klubovou kasu. Každý z nich měl svůj názor a stál si za svým. Spor trval už něco přes hodinu a Camacho to nevydržel. Za své vzal jeho výbušný temperament a spor se velmi rychle rozrostl v obrovskou hádku, kterou bylo slyšet až na chodbu. Basta – řekl nakonec Camacho. Třískl za sebou dveřmi a zanedlouho se objevil s podepsanou rezignací. „Odcházím. Nevěřili v můj projekt a hned jsem viděl, že bych se necítil komfortně“, řekl tehdy novinářům.

Když se to Pirri dozvěděl, nemohl tomu uvěřit, ale už bylo pozdě. Camacho byl velmi tvrdohlavý a vždy si stál za svým, nešlo ho překonat žádnými argumenty. Prostě NE a konec. Po těchto událostech se vztahy obou mužů dost ochladily i přesto, že Pirri považoval Camacha dlouhé roky za přítele. Vždyť v minulosti byli oba kapitány Realu Madrid. Největší problém však zůstal na samotném klubu, protože ten přišel o trenéra těsně před startem sezóny. Sanz se nakonec rozhodl angažovat Hiddinka, ale ten strávil v Madridu sotva půl roku a už si zase mohl balit věci. Holanďanovi bylo vytýkáno, že byl na hráče příliš měkký, a že jeho tréninky připomínaly spíš tělesnou výchovu na střední než profesionální fotbalový klub. Došlo dokonce k tomu, že na konci jeho angažmá chodíval Pirri na tréninky a sám se někdy musel vžít do role trenéra. Pokřikoval po hráčích a motivoval je k většímu nasazení, protože se na to nemohl koukat. Za Hiddinkem nestály ani nějaké dobré výsledky a předvedená hra, nebyl schopen se taky domluvit se svým krajanem Seedorfem. Chtěl ho stavět na pravé křídlo, zatímco hráč se cítil nejlépe uprostřed hřiště. Tihle dva to spolu měli těžké už dřív, když Hiddink trénoval reprezentaci Holandska. Hiddink si později stěžoval, že on sám nemá vliv na tvorbu týmu, vše řeší jen Sanz a Pirri, a v klubu chyběl sportovní model, který by byl založen na dlouhodobém plánování – vše se prý dělalo ze dne na den.

V Madridu ho měli už všichni plné zuby. Fanoušci na stěnách sprejovali: „Capello, vrať se. NE Hiddinkovi“. No a právě Ital měl opět zavítat na Santiago Bernabéu. Nebylo žádným tajemstvím, že bývalý trenér již nějakou dobu pobývá v Madridu a omluvil se Sanzovi za všechny příkrosti spřed dvou let. Den před vyhozením Hiddinka byl v klubu hotový blázinec. Hlavní roli hrál Pirri, který běhal jako šílenec mezi ředitelovou kanceláři a tréninkovými hřišti, stýkal se s jedním člověkem za druhým a jeho telefon téměř neustále vyzváněl. Musel být při čemkoliv o čem se jednalo a při jakémkoliv rozhodnutí, které chtěl v klubu někdo učinit. Plán byl jednoduchý: Sanz se postará o jednání s Cappelem, zatímco Pirri se postará o rozhovor s Hiddinkem a připraví náhradní plán, kdyby něco krachlo. No a taky že jo. Prezident se setkal s Cappelem v legendární restauraci Txistu, ale po třech hodinách odcházeli oba s jednání s kyselým výrazem. Ital chtěl dokončit sezónu v Milánu, zatímco prezident ho viděl na trenérském křesle již teď. Dal mu ultimátum: „Teď, nebo nikdy“. Capellovi nezbývalo než zakroutit nesouhlasně hlavou. Nic z plánu tedy nevyšlo, ale pak do hry vešel opět Pirri. Již další den bylo ohlášeno, že novým trenérem se stane Toshack. Velšan byl přirozenou náhradou za Capella, protože už taky v minulosti Real vedl a získal s ním titul. Zdál se jako skvělý člověk pro uhašení toho požáru, který byl v šatně – byl proslulý svou tvrdou rukou a disciplínou, kromě toho už uměl jazyk a znal klub a lidi v něm.

Bohužel, žádný z těchto atributů se nepřenesl do výsledků ve skutečném světě. Uhasit požár se mu – mírně řečeno – určitě nepovedlo. Toshack nebyl známý zrovna tím, že sebou nosil hasičák. Spíše měl v jedné ruce kanystr benzínu a v druhé krabičku od zápalek. Výsledky týmu byly ještě horší než za Hiddinka a Heynckese, a to nebyl ten největší problém. Tím byla jeho nevymáchaná pusa. Toshack vždy hovořil co si myslí, ale víc toho nejspíš říkal na tiskové konferenci, než hráčům v šatně. Kritizoval všechny a všechno. Albano Bizarri, který byl tehdy jedním z brankářů, uslyšel na svou osobu od Toshacka následující: „Zavírám oči pokaždé, když balon letí do našeho pokutového území“. V Anglii si Toshack dokonce vysloužil přezdívku „metaforový vrah“. Z jeho myšlenek a vyřčených vět by se dala dnes určitě udělat zábavná sbírka:

„Tenhle ten tým je schopen zahrát čtyři různé utkání během 90 minut. Na konci pak vypadají jak kuřata, kterým usekli hlavy“;

„Pokud má majitel psa, měl by štěkat stejně jako ten pes“;

„Co je to ten hvězdný Real? Já znám hvězdy jenom na nebi. A cracky znám jenom v zemi. V Anglii tak říkáme příkopu u silnice“;

„V pondělí po zápase si vždycky říkám, že bych měl vyměnit deset hráčů z týmu. V úterý je už těch viníků jen sedm nebo osm. Ve středu čtyři. V pátek se mi nepozdávají už jen dva. No a pak je tu zas sobota a já zjišťuji, že musím nasadit jedenáct stejných zkur*ysynů jako vždy“.

Fotbalisté mu samozřejmě nezůstali nic dlužní a vraceli mu to kdykoliv měli příležitost. Real byl tehdy opravdovým kabaretem pro veřejnost. K smíchu ale samozřejmě nebylo Sanzovi. Co chvíli se musel chovat jako nějaký otec nevychovaných spratků, setkání mezi ním, Toshackem a šatnou probíhaly na téměř každodenní bázi, jen aby tréninky fungovaly. Míra přetekla, když se trenér rozhodl nedbat žádosti svého šéfa a vydal se na další pokec s novináři. „Neuzavřel jsem s nikým žádný pakt, protože trenéři nepaktují. Je větší šance, že nad Bernabéu začnou lítat prasata, než na to, že vezmu některá svá slova zpět“. Druhý den byl okamžitě propuštěn. Marca tehdy samozřejmě využila příležitost a na své titulní stránce umístila obrázek prasete prolétávajícím nad stadionem. Velšan byl ještě dlouhou dobu po svém propuštění toho názoru, že byl vyhozen ne za svá slova, ale protože si to přál jeden nebo více funkcionářů z tehdejšího vedení.

Blížil se listopad roku 1999 a fotbalisté byli opět bez trenéra. Znovu se myslelo o Capellovi nebo Camachovi, a na papírech se objevilo i jméno Cruyffa. Pirri však prezidentovi řekl, že nejlepším východiskem bude angažovat Vicente del Bosqueho, kterého znal ještě z dob, kdy spolu hráli v bílém dresu. Rokování trvala pár desítek minut a vše bylo ujednáno. Sanz ale předpokládal, že vyměnit jeden článek řetězce nestačí, a je třeba toho udělat mnohem víc. Klub připomínal ruinu, jak organizačně, tak finančně. Prezident propustil několik osob, mezi nimiž byl i Ramón Martínez, který byl ředitelem oddělení zabývajícího se sportovním plánováním. Na jeho místo měl přijít Jorge Valdano, ale ve vzduchu už byly cítit blížící se prezidentské volby. Valdano se o tuto pozici nepokoušel, protože měl jisté obchodní závazky, kterých se nemohl zříct, ale namlouval ho do ní i samotný Raúl. Pravda byla však taková, že Valdano byl už tehdy členem suity Florentina Péreze, který se po porážce v roce 1995 chystal na novou kampaň.

V jistý moment se zdálo, že i budoucnost Pirriho sebou nese spoustu otazníků. Lidé se obávali, jak si bude rozumět s Valdanem, který by s jistotou chtěl mít hlavní slovo při přestupech. Sanz ujišťoval Pirriho, že ho určitě nenechá na holičkách. To, že Valdano nabídku pozice sportovního ředitele odmítl vše otočilo o 180 stupňů. Pirri nejenom že zůstal dál v klubu, ale přijal přímo pozici sportovního ředitele. Pirri po ohlášení této novinky těsně před Silvestrem 2000 udělil rozhovor, ve kterém mluvil o svých plánech – nastolení klubové strategie, krátkodobé a dlouhodobé priority po sportovní stránce, skauting, zlepšení vztahu mezi týmem a vedením klubu, finanční plánování do nového tisíciletí a také investice do cantery. Na jeho bedrech najednou bylo mnohem více povinností, než předtím, ale jeho postoj byl jasný: „Se mnou bude Real lepší, ale nebude to ze dne na den“.

Sanz už měl jasný plán, jak to má v budoucnu vypadat. Podle něj mel Del Bosque dokončit sezonu, poté měl on sám vyhrát volby, rozloučit se s trenérem a dát ještě jednu příležitost Camachovi. Ten byl tehdy trenérem reprezentace, ale i Sanz i Pirri veřejně říkali, že bude mít dveře do Realu otevřené. V tomto plánu ale Sanz nedomyslel dvě důležité věci – výhru v Lize mistrů s Del Bosquem na lavičce a také to, že prohraje volby s Pérezem.

Florentino od začátku mluvil hodně o hodnotách, zlepšení finanční stránky a také navázání na sportovní politiku, kterou vedl Bernabéu, a která byla postavena na kupování těch nejlepších hráčů světa. Tím přesvědčil socios a Sanz se se svým prezidentským křeslem rozloučil. Zbývala otázka, co bude s Pirrim? Pérez začal okamžitě v klubu dělat čistky a na všechny pozice usadil svoje lidi. Léto ubíhalo, v klubových kancelářích se objevovali stále noví lidé, ale Pirri pořad zůstával na své pozici sportovního ředitele. Nový prezident zvládl už Barceloně ukrást Luise Figa, a v rukou Pirriho zůstalo doplnění týmu o náhradníky a hráče na černou práci. Do klubu tedy zamířili Makélélé, Munitis, Solari nebo Conceição a Florentino nemohl proti Pirrimu říct ani slovo. Kromě toho, nebylo jednoduch zbavit se někoho jako byl Pirri. Někoho, kdo pro klub udělal tolik a byl jeho živou legendou. Nelogické bylo také propouštět trenéra, který teprve co vyhrál Ligu mistrů. Takovou chybu už udělal před dvěma lety Sanz.

Když už se zdálo, že Pirri si bez problému udrží dále své místo a Valdano na Concha Espina nepříjde, stalo se něco, co nemohl předvídat nikdo na světě. Dne 21. srpna novinář J. J. Santos publikoval v časopise AS článek, který vyvolal skandál nejenom v celém Madridu, ale v celém španělském fotbalu. Hlavním hrdinou nebyl nikdo jiný, než Pirri. „BOMBA LÉTA“, hlásal obrovský titulek, pod kterým byla fotka zamyšleného sportovního ředitele a komentáře na téma různých hráčů. Článek si zakládal na plném znění reportu, který Pirri vytvořil o několik měsíců dříve ještě za Sanze, a obsahoval charakteristiku všech 33 hráčů Realu Madrid. Problémem bylo, že až 19 z nich bylo okomentováno negativně. To vyvolalo hodně silné rozhořčení u hráčů – zejména těch, kterých se chtěl Pirri zbavit. Guti se už dva dny po publikaci článku domáhal vysvětlení a médiím řekl, že celý report je prostě „zpackaná práce“. Určitě stojí za to si říct, jak v roce 2000 Pirri ohodnotil některé hráče:

O 18letém Ikeru Casillasovi: „Jeden z našich odchovanců. Velmi dobrý v situacích jeden na jednoho a na čáře. Je velmi odvážný a klidný. Něco nebezpečného se děje při jeho výbězích pro vysoké míče. Chybí mu centimetry. Hraje výborně nohama. Má před sebou obrovskou budoucnost. Příští rok musí určitě zůstat mezi brankáři prvního týmu společně s Césarem (Valladolid)“.

O 24letém Míchelu Salgádovi: „Dokáže hrát jedině na pravé obraně. Je fyzicky silný, má dobré čtení hry, je tvrdý, běhá 90 minut, odvážný, agresivní. Aby z něj byl užitek, musí být velmi dobře fyzicky připraven. Technicky je průměrný, často se pouští dopředu, ale je nepřesný ve svých přihrávkách a slabý ve hře ve vzduchu. Vše však dohání svým odhodláním a bojovností. Musí se zlepšit po taktické i technické stránce. Je mladý, má veliký charakter a chuť vítězit. Je důležitý pro tým“.

O 32letém Fernandu Hierrovi: „Dokonalý fotbalista a velmi důležitý pro tým. Jeho fyzická kondice není dobrá. Musíme se na to podívat. Jestli se to podaří zlepšit, může u nás hrát ještě dvě sezóny. Myslím, že získá dobrou formu jen co zapracuje na fyzičce. Má 32 let, musíme ho nahradit během jednoho nebo dvou let“.

O 26letém Aitoru Karankovi: „Může hrát jedině uprostřed obrany blíže levé strany. Technicky není špatný, má dobrou rozehrávku z hloubi pole a velmi silnou střelu. Hraje přijatelnou sezonu, ale je pomalý, aby hrál v linii čtyřech obránců. Nedokáže předvídat, ani hrát dobře hlavou. Skvělý člověk, dříč a velmi dobrý kamarád, ale myslím, že by už s námi neměl být. Je čas, abychom ho dali jinému týmu. Prodat“.

O 27letém Roberto Carlosovi: „Vzor fotbalisty. Velmi silný fyzicky. Absolutně nutný pro náš tým. Nemá náhradníka“.

O 30letém Fernandu Redondovi: „Velký profesionál. Technicky je skvělý svou levou nohou, i když hraje moc po zemi, na krátko a do nohy. Fyzicky silný, protože opravdu hodně dře. Může hrát jedině na pozici defensivního záložníka. Je pro tým velmi důležitým hráčem s ohledem na černou práci, vysokou profesionalitu na hřišti i mimo něj a také proto, že všichni hráči mu věří. Potřebuje kolem sebe silné křídlo s tahem na branku, které je rychlé a dokáže hru potlačit dopředu.“

O 23letém Gutim: „Může hrát jako ofenzivní záložník nebo typická mediapunta. Velmi dobrý technicky, levonohý, s tahem na branku, dobrou střelou a přihrávkou. Po technické stránce má vše, aby triumfoval, ale jeho chování není hodné hráče Realu Madrid. Nechová se správně na hřišti ani mimo něj. Přestože má dobré fyzické i technické vlastnosti, bude mít problém uspět v Realu Madrid. Nesoustředí se na svou práci, tedy fotbal. Pokud přijde vhodná nabídka, měli bychom ji prozkoumat a zvážit“.

O 19letém Samuelu Eto'o: „Hraje na celé šíři pravého křídla a také jako ofenzivní záložník. Mladý hráč, který je dobrý technicky i fyzicky. Má predispozice, aby dosáhl velkých věcí, Čeká ho dobrá budoucnost, pokud ale změní své chování a přístup směrem ke kamarádům z týmu a trenérům. Měli bychom mu pomoct ve zlepšení vztahu se zbytkem kabiny a trenérským štábem. Pro příští sezonu by bylo nejlepší hostování a poté ho musíme naučit lépe komunikovat“.

O 24letém Fernandu Morientesovi: „Hrotový útočník. Skvělý hráč a člověk. I když se mu teď nedaří, víme, že je goleador. Je pro nás důležitý, ale ne nezbytný“.

O 22letém Raúlovi: „Dokonalý úplně ve všem. Má obrovský charakter. Pro nás naprosto nezbytný“.

O 22letém Perici Ognjenovici: „Nehodí se do Realu Madrid. Jeho hra není na úrovni pro velký tým. Prodat“.

O 34letém Manueli Sanchísovi: „Veliký fotbalista, veterán, který nedělá jakýkoliv problém. Je v dobré kondici. Když hraje, vždy to dělá dobře. S ohledem na výkony, které v zápasech podával, by s námi měl zůstat ještě rok“.

O 21letém Nicolasi Anelkovi: „Hrotový útočník. Jeho největší zbraní je rychlost. Má skvělé fyzické predispozice k fotbalu. Je rychlý a dokáže měnit rytmus. Potřebuje prostor, aby mohl realizovat svou hru. Výborný v protiútocích. Nepříliš pracovitý, introvertní, nedůvěřivý. Má problémy s nejdůležitějšími fotbalisty v týmu. Bude pro něj velmi těžké uspět v Realu Madrid. Může nám způsobit ještě hodně problémů. Nejlepším řešením by bylo ho prodat co nejdříve. To samé se týká Seedorfa“.

Celý článek byl plný podobných komentářů k jednotlivým členům tehdejšího Realu a také obsahoval jména těch, kteří by měli přijít v létě. Pirri mluvil o hráčích jako Rui Costa, Makélélé nebo Diego Tristán. Celá aféra a dokument získaly ve španělském tisku název Informe Pirri. Ve Španělsku taková událost ale nebyla bez precedentu. Podobný příběh se odehrál už v roce 1962, když si trenér reprezentace Pedro Escartín zapomněl kopii svých spisů na zadním sedadle taxíků a řidič využil snadné příležitosti k vydělání peněz. Už další den se na titulcích objevil obsah dokumentů, ve kterých se kriticky vyjadřoval na téma potencionálních reprezentantů. Situace ale tehdy byla jiná v tom, že se obsah spisů dostal do novin kvůli náhodě a chtivosti jednoho taxikáře, zatímco teď to měly na svědomí intriky v klubu.

Samotný Pirri se cítil zostuzen a zhnusen tím, že se tak důležitý dokument dostal na veřejnost. Nikdy nezapíral, že je jeho obsah pravdivý, ale považoval to prostě za součást své práce, která by se nikdy neměla dostat mezi lidi. Stál si za tím, že šatna potřebovala absolutní přestavbu a čerstvý vítr, k čemuž se později v Madridu stejně odhodlali... Někteří do dnes říkají, že měl všechno na svědomí Florentino Pérez a jeho lidi, kteří se právě tímto způsobem rozhodli zbavit z klubu Pirriho. Moc dobře věděli, že po takovém skandálu pro něj bude těžké zůstat v klubu a pokračovat ve své práci. A tak to i bylo.

Pirri byl zatlačen do kouta. Několik dnu poté se rozhodl pro veřejné prohlášení, ve kterém s velikým smutkem oznámil svůj odchod z klubu.  Rozloučil se s klubem, do kterého přišel ve svých 19 letech a opouštěl ho o téměř 40 let později. I v samotném závěru této mediálně napjaté situace si zachoval úroveň a nikoho z ničeho neobviňoval. „Víte, byla to věc mé osobní a profesní cti. Na stejném místě nemohli zůstat dva lidé a nejlepší bylo nechat všechnu rozhodovací moc Valdanovi, který si ale přál, abych zůstal. Cítil jsem od něj podporu. Ale je to jeho projekt a hlavně jeho lidé, kterým důvěřuje. Ten únik, který byl určitě udělán naschvál, mně strašně ranil, ale to nebyl důvod mého odchodu, rozhodnutý jsem byl už dříve“, snažil se zdvořile namluvit novinářům, ale každý si uvědomoval, jak je to doopravdy.

Pirri potřeboval po těchto událostech chvíli čas a klid. Věnoval se rodinnému životu a úplně se odstřihl od fotbalu. Teprve po dvou letech se odhodlal znova v životě něco zkusit a získal místo sportovního ředitele v druholigové Córdobě. To hlavně proto, že se klub nacházel blízko Malagy, kde žil s rodinou. Chtěl připravit základy pro nový projekt, který by příští sezónu bojoval o postup do La Ligy. Nic s toho se ale tehdy nepovedlo, Córdoba skončila v první sezóně na konci tabulky a on se rozhodl složit rezignaci a k fotbalu se už v žádné profesionální roli nevrátil.

V dalších letech ho ještě bylo možné slyšet v některých španělských rádiích, občas dal nějaký rozhovor, ve kterém s obrovským sentimentem vzpomínal na staré časy a vysvětloval svá tehdejší rozhodnutí. Při každém rozhovoru bylo poznat, že jeho srdce bije pro Real úplně stejně jako před 40 lety. Dnes vede velmi klidný život a jeho oblíbeným koníčkem se stal golf. V médiích se objevuje jen zřídka, zejména při oslavě velkých úspěchů Realu Madrid z minulosti, nebo když se někdo snaží srovnávat ho s nějakým současným hráčem. Hodně lidí vidí jeho současníka v Ramosovi, a ten se přiznal, že srovnání s Pirrim je pro něj neskutečná čest.

„Nejsem madridistou svým srdcem, protože srdce se jednou zastaví. Jsem madridistou svou duší, protože duše je věčná“, zní jedno slavné heslo, které má spoustu lidí v různé formě vytetované na svých tělech nebo přilepené na lednici. Málokdo je ale dokáže zastat tak jako on. Ztělesnění obětavosti a vášně. Naprostého fotbalového šílenství. Všeho dobrého, co lze v Realu Madrid reprezentovat. Prostě Pirri.  

Zdroj: Mateusz Wojtylak, realmadryt.pl

Komentáře

olinho
olinho

„Nejsem madridistou svým srdcem, protože srdce se jednou zastaví. Jsem madridistou svou duší, protože duše je věčná“ hat

Gristo
Gristo

OT: Ten výkop zápasu s Valencií ve čtvrtek v 22:00 je vtip? unsure Chápu, že ve Španělsku už asi bude docela horko, ale přece jenom alespoň o hodinu dřív by to bylo stravielnější...

Real Siempre
Real Siempre

Smysl to nedava, ale hadam, ze to nebude jediny zapas, kde bude hloupy cas vykopu. Budeme si na to zvykat, na tyhle casy, na pondelky atd.

Mateusz
Mateusz (upraveno: )

Jako sorry, ale lepší 22.00 než kterýkoliv všední den ve 13.00 kvůli Asii. Do 16-17h je snad drtivá normálních lidí v práci, kdy to máme sledovat...

Zbyněk Hlávka
Zbyněk Hlávka

Tak mě 19:00-20:00 přijde jako ideální čas.

Mateusz
Mateusz

Mně to taky přijde strašný, jen říkám, že je to menší zlo než ve všední den po obědě lol Pro mě je taky idálka ve 7-8 večer.

Gristo
Gristo

Podle mě je třeba ideální začátek zápasu mezi 19 a 20 hodinou... začátek zápasu ve 21 hodin - LM - beru jako takovou nejzažší hranici přijatelné sledovanosti.

Real Siempre
Real Siempre

To urcite je, cokoliv ve vsedni v ten cas je skoro sabotaz, ale I tak pro 22:00 nevidim uplne duvod.

Milánek
Milánek

Já třeba chodím do práce na 4 (vstávám ve 3) a ve 14 končím (o půl 3 doma), takže v podvečer by bylo skvělé, naopak večer už vůbec...

LosMerengues
LosMerengues

Čo chodíš moderovať rannú šou v rádiu? lol

Milánek
Milánek

To by nikdo neposlouchal talking biggrin

Milánek
Milánek

Někdy tak taky vypadám lol

Mateusz
Mateusz

Ty vstáváš, kdy já někdy chodím spát... lol respekt, snad za to ta práce stojí.

Milánek
Milánek

Určitě stojí, jsem velice spokojený wink

Milánek
Milánek (upraveno: )

Technolog a programátor CNC stojů smile

Santos Trinidad
Santos Trinidad

Možná se ptám hloupě, protože je to úplně mimo můj obor, ale proč chodíš do práce na čtyři ráno?

Milánek
Milánek

Protože jsem na danou práci v zaměstnání sám a připravuji práci pro šest lidí na dvou směnách, čili mám práce nad hlavu smile

Santos Trinidad
Santos Trinidad

Tomu rozumím, ale psal jsi, že ve dvě končíš, to by nešlo začít třeba v šest a končit ve čtyři?

Milánek
Milánek

Raději budu v práci v dobu, kdy manželka s malou dcerkou spí a pak budu dříve doma wink

Santos Trinidad
Santos Trinidad

Chápu, ale stejně klobouk dolů, vstávat ve tři, to bych nedal, já jel dneska do Brna k soudu, tak jsem vstával v pět a skoro mě to zabilo biggrin

Milánek
Milánek

A na jaké právo se zaměřuješ, když už jsme u zaměstnání? wink

Santos Trinidad
Santos Trinidad (upraveno: )

Občan (hlavně smluvní agenda), obchod (hlavně nekalá soutěž a veřejné zakázky) a správa (hlavně správní žaloby ve věcech územní samosprávy) a okrajově trest (jenom hospodářské trestné činy).

Milánek
Milánek

Dobré vědět pro budoucnost smile

Mateusz
Mateusz

dobré vědět, dobré vědět lol lol

Zbyněk Hlávka
Zbyněk Hlávka

A jaký jsi podal výkon??? Já jsem tak o víkendu chlastal s tím svým nejlepším kámošem co dělá to obchodní právo a o půl páté ráno v neděli, když vycházelo slunko a seděli jsme na terase úplně na kaši, říká ty čičo já má zítra soud ve FM, to bude vypadat. lol

Santos Trinidad
Santos Trinidad

Žaloba zamítnuta v celém rozsahu, takže plný úspěch ve věci wink

Nasir
Nasir (upraveno: )

Jen jestli to nebylo tím, že soudce taky o víkendu kalil... biggrin

Jinak díky Mateuszovi za fajn článek. thumbsupsmile

Santos Trinidad
Santos Trinidad

Soudci tam byli tři, tak jedině, že by kalili spolu smile

Nasir
Nasir

To by možná vysvětlovalo mnoho naprostých selhání českých soudů, jak se pak dozvíme z x odvolání. smile

Mimochodem, když jsi právník, můžu jeden dotaz z oboru? Co bys řekl o soudci, který ještě před líčením u soudu tajně spolupracuje s žalobcem na tom, jak přepracovat jeho žalobu, aby ji pak mohl sám odsoudit tak, jak chce? Určitě ti jako právníkovi nemusím říkat, co to znamená. Je to na vykopnutí toho soudce ze stavu?

Zobinho
Zobinho

Soudce může potrestat jenom v kárném řízení. Pokud se nepletu soudce jen tak vyhodit nelze.

Santos Trinidad
Santos Trinidad

Pokud by se to potvrdilo, tak jde o velmi vážné kárné provinění, za které určitě připadá do úvahy odvolání z funkce, nehledně na to, že úplně nejde vyloučit ani trestněprávní rovina takového jednání...

Nasir
Nasir

On se k tomu ten žalobce dokonce částečně sám přiznal. Komické je, že krátce předtím proběhla podobná žaloba, kde to ale probíhalo normálně a soud ji zamítl s tím, že je neprojednatelná. Tady do toho ale zasáhl sám soudce a domluvil se s žalobcem, jak tu žalobu upravit. A teď se tě zeptám - kam mají lidé podat podnět, aby se takovými šmejdy na soudech začal stát zabývat? K ministr. spravedlnosti?

Santos Trinidad
Santos Trinidad

Podnět můžeš podat k tomu, kdo je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, což je mimo jiné i ministr spravedlnosti, ale ten tě s největší pravděpodobností odkáže "níže", takže nejúčelnější bude podat ten podnět k předsedovi soudu, u kterého ten dotčený soudce působí...

Nasir
Nasir

U předsedy toho samého soudu je to k ničemu, kamarádšoft, tam se hoši zasmějí a zametou to pod koberec.

Santos Trinidad
Santos Trinidad

Není tomu vždy tak, pokud ovšem předseda příslušného soudu nebude činit, tak můžeš ten podnět dávat výš a výš, předseda nadřízeného soudu, předseda nejvyššího soudu, ministr spravedlnosti, prezident republiky, každopádně dát to hned ministrovi spravedlnosti, tak tě s tím podle mě pošle"níž"...

Nasir
Nasir

Dobrá, díky za radu. A k tomu podání se musí do kolika dnů vyjádřit ze soudu? A je k tomu nějaký formulář, nebo aspoň ukázka někde, v jaké formě to podat elektronicky? Když to bude napsané obecně podle textu smluv "by očko", aby to nevyhodili, že to není podle formuláře.

Santos Trinidad
Santos Trinidad

Nemyslím si, že bude pro tenhle konkrétní případ nějaká zákonná lhůta, do které se bude muset soud vyjádřit, obecně ale platí, že správní orgány (a analogicky i soudy) by se měly k podnětům nějakým způsobem vyjádřit do 30 dnů. Co se týče formy, tak žádný formulář určitě existovat nebude, tam je podstatný popis toho skutkového stavu a ten bude pokaždé úplně jiný, to do formuláře nenacpeš. Každopádně třeba tady pro inspiraci: https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/MIRD-Podnet-k-podani-navrhu-na-zahajeni-karneho-rizeni-468299 Jinak ještě takový dovětek, kárné řízení lze zahájit nejpozději do tří let od spáchání kárného provinění.

Laura
Laura

Perfektná práca, naozaj skvelé čítanie thumbsup

PuschKing
PuschKing

Fascinujúce čítanie, hltal som každé slovo thumbsup

Mateusz
Mateusz

To mě těší. wink

Pro psaní komentářů se prosím přihlašte.