Juanito

Juanito
Datum narození: 10.11.1954
Místo narození: Málaga
Datum úmrtí: 2.4.1992 (37 let)
Národnost: Španělsko
Pozice: záložník


Juan Gómez González, fotbalovým jménem Juanito, se navždy zapsal do srdcí fanoušků Realu Madrid. Temperamentní útočník dokázal náročné diváky na San Bernabéu uspokojit nejen svým uměním, ale také obrovským nasazením. Nehledě na soupeře nebo stav utkání.

Juanito se narodil 10.listopadu 1954 ve Fuengirole. Jako hodně chlapců začínal s fotbalem na ulici, odkud se vypracoval do týmu svého rodného města. V roce 1972 jej z Fuengiroly koupilo Atlético Madrid. Juanito kvůli nízkému věku údajně zfalšoval dokumenty, aby mohl nastupovat za mužstvo Atlética do 18 let. Debut v dresu mladíků Los Colchoneros se mu povedl výborně, zaznamenal dvě branky.

Poté však přišla zlomenina holenní a lýtkové kosti, kvůli které vynechal celou sezónu. Tehdejší trenér Rojiblancos Juan Carlos Lorenzo s ním dále nepočítal, proto byl poslán na hostování do Burgosu, aniž by za "A" tým madridského celku odehrál jediný zápas. První rok v novém působišti byl pro Juanita těžký, klub do poslední chvíle bojoval o udržení. Přesto se hostování změnilo v přestup a Burgosu pomohl v sezóně 1975/76 k postupu mezi španělskou elitu. V Primera División nastoupil poprvé 5.září 1976, ale porážce 1-2 s Espanyolem nezabránil.

19.listopad 1976 je zapsán jako klíčový moment Juanitovy kariéry. Dohodl se na přestupu do Realu Madrid, ke kterému se připojil po skončení sezóny 1976/1977 s nálepkou nejlepšího hráče ligy. Ocenění získal od sportovního magazínu Don Balón. "Přijít sem je pro mě vrchol. Real Madrid jako mužstvo a Madrid jako město jsem upředňostnoval před vším ostatním," uvedl Juanito, za něhož údajně nabízela Barcelona 50 milionů peset a brankáře Manzaneda. Real Madrid přitom za hráče zaplatil "pouze" 27 milionů.

Na San Bernabéu setrval deset let, během kterých odehrál za Bílý balet 287 ligových utkání, v nichž zaznamenal 85 branek. Společně se spoluhráči, kterými byli například Vicente del Bosque, José Antonio Camacho nebo Santillana, se radoval z pěti prvenství v La Lize, po dvou v Copa del Rey a poháru UEFA a jednom v ligovém poháru. V roce 1984 navíc získal prestižní individuální ocenění Pichichi pro nejlepšího střelce Primera División se 17 góly.

Už v první sezóně za Real Madrid se prezentoval skvělými výkony, podepsal se mimojiné i pod dvě branky svého mužstva na Nou Campu, kde Merengues dokázali po sedmi letech přerušit negativní šňůru výsledků a zvítězit 3-2. To vše pouze pár dní poté, co ho v Bělehradu při reprezentačním utkání, v kterém si Španělsko zajistilo postup na mistrovství světa 1978 v Argentině, trefila lahev vhozená z hlediště do hlavy.

Rychlost, obratnost a hbitost patřily mezi největší přednosti Juanita, jenž byl klasickým příkladem hráče, kterého lidé buď milují, nebo nenávidí. Jeho odpůrci upozorňovali na emoce, které často nedokázal ovládat. Poprvé jim dal za pravdu v listopadu 1978, kdy napadl čárového rozhodčího Adolfa Prokova v utkání poháru UEFA proti Grasshoppers Curych. Vedení UEFA ho potrestalo dvouletým zákazem startu v evropských pohárech. V roce 1986 pak plivl na Uli Stielikeho, dlouholetého spoluhráče z Realu Madridu, jenž v té době hájil barvy Neuchatelu. Opět se jednalo o zápas poháru UEFA. Nejslavnější incident ale přišel o rok později, když při souboji s Bayernem Mnichov v rámci Poháru mistrů evropských zemí šlápl ležícímu Lotharu Matthäussovi na hlavu. UEFA mu následně vydala zákaz účasti v utkáních pohárové Evropy po dobu pěti let. Pro Juanita, jenž si během svého působení v Realu Madrid také vysloužil od klubu řadu pokut v řádech statisíců peset, ať už za noční flámování nebo nemístné poznámky, to byl zároveň konec jeho madridské mise.

V létě 1987 se upsal Málaze, kde o dva roky později ukončil profesionální kariéru. Jeden z posledních gólů dal paradoxně Paco Buyovi, brankáři Realu Madrid.

Španělsko reprezentoval ve 34 případech, dal 8 branek. S národním výběrem se podíval na mistrovství Evropy 1980 a mistrovství světa 1978 a 1982.

V sezóně 1991/1992 si vyzkoušel novou roli, když trénoval Méridu.

Juan Gómez González zemřel 2.dubna 1992 ve věku pouhých 37 let na následky automobilové nehody, když se vracel do Méridy poté, co byl sledovat souboj poháru UEFA mezi Realem Madrid a Turínem. Osudnou se mu stala srážka s kamionem.

"Vše špatné, co během svého života udělal, by se dalo shrnout do 30 vteřin," prohlásil Jorge Valdano, Juanitův bývalý spoluhráč. "Přišel jsem do Realu Madrid v roce 1982. Když jsem viděl Juanita, připadal mi jako Bůh. Když zemřel, cítil jsem, že zemřel člen rodiny," přidal se Fernando Sanz.

Juanito se stal symbolem bojovnosti, žádný zápas pro něj nebyl ztracený. I za beznadějného stavu dokázal několikrát mužstvo vyburcovat k fantastickým obratům. Fanoušci ho za to milovali, většina mu díky tomu odpouštěla jeho bouřlivou povahu.

Pro Juanita bylo ctí nosit sněhobílý dres a příznivci Blancos na něj proto nikdy nezapomenou. V každém domácím utkání Realu Madrid se na San Bernabéu v sedmé, číslovka, kterou nosil Juanito na dresu, minutě ozve hromový pokřik "Illa, illa, illa, Juanito Maravilla!". Zázračný Juanito...

Pohár UEFA
2
La Liga
5
Copa del Rey
2


• Atlético Madrid (1972 - 1973)
• Burgos CF (1973 - 1977)
• Real Madrid (1977 - 1987)
• CD Málaga (1987 - 1990)