Roberto Carlos

Roberto Carlos
Datum narození: 10.4.1973 (46 let)
Místo narození: Sao Paulo
Národnost: Brazílie
Pozice: obránce


Celým jménem Roberto Carlos da Silva se narodil 10.4. 1973 v brazilském městě Sao Paulo. Ve dvanácti letech musel začít pracovat v textilní továrně, aby měla rodina více peněz. Naštěstí potom díky pochopení otce, který býval v mládí vynikajícím atletem, toho mohl nechat a věnovat se naplno fotbalu. Je znám pro svou tvrdou střelu levou nohou z dálky, ze které střílí poměrně dost gólů, pro svůj obrovský fyzický font a dlouhé auty, kterými často zakládá nebezpečné akce. Je také hodně rychlý, což mu umožňuje po své levé straně založit nebezpečný protiútok nebo se podílet na postupném dobývání soupeřovy svatyně.

Málokterý současný světový fotbalista se může pyšnit tak rozsáhlou sbírkou titulů, jakou vlastní nejznámější brazilský obránce Roberto Carlos. Za svou kariéru poznal pocit, jaké to je vyhrát brazilskou ligu, španělskou nejvyšší soutěž nebo slavnou Ligu mistrů. Kromě toho má doma stříbrnou medaili z olympijských her v Atlantě 1996 a dvě medaile z mistrovství světa - ve Francii 1998 to bylo sice "jen" stříbro, ale o čtyři roky později však už byl členem brazilského reprezentačního týmu, který se stal popáté v historii mistrem světa. Je to hráč, který nikdy moc nevyrostl, takže moc vyhraných soubojů od něj očekávat nemůžeme, ale i tak je pro mužstvo velmi důležitý.

Svoji prvoligovou kariéru odstartoval ve svých devatenácti letech za brazilsky tým Palmeiras, kde strávil tři roky. Ani na debut v reprezentaci moc dlouho čekat nemusel, dočkal se ho v roce 1992 v zápase proti USA. V roce 1995 se konečně dostává do Evropy a to konkrétně do milánského Interu. Po roce přestupuje do Španělska, kde obléká dres Realu Madrid, který se pro něj stává druhým domovem. Zde žije se svou manželkou Alexandrou a svými třemi dětmi ( Roberto, Giovanna a Roberto Carlos mladší).

Na MS 1998, kdy už byl stálým členem základní jedenáctky reprezentačního výběru, získal stříbrnou medaili po finálovém výprasku 0:3 od Francie. Roberto si svou kariéru naplánoval již hodně dopředu. Do svých sedmatřiceti let by chtěl hrát za Real Madrid, potom by se rád vrátil do rodné Brazílie, kde by chtěl hrát za nějaký prvoligový tým, tak dva nebo tři roky. Pokud ho nepostihne nějaké vážné zranění, zdá se tenhle plán vážně reálný, neboť jeho fyzická kondice je pořád skvělá a Roberto je schopen po levé postranní čáře naběhat několik kilometrů za zápas. Jeho série vyhraných trofejí se po MS 1998 hojně rozrůstala. Největší vítězství pro něj je určitě v Lize mistrů a to hned dvakrát, dále také MS 2002, které Brazilci vyhráli bez ztráty bodu, když si ve finále poradili s urputnými Němci 2:0.

Od té doby se radovali hráči bílého baletu pouze z prvního místa ve španělské lize. Ani Roberto nezaznamenal větší individuální nebo týmový úspěch. 24. června 2005 Robertovo auto vykradli dva zloději, kteří mu ukradli rádio, hodinky za pár desetitisíců a také jeho osobní mobil. O dva měsíce později 2. srpna získal španělské občanství.

Opět po čtyřech letech nadešlo MS, tentokrát v Německu, kde se očekávalo, že brazilská reprezentace opět obhájí triumf z minulého turnaje. Prvním zápasem Brazilci moc nepřesvědčili, ale vyhráli ho a tak získali 3 body. Další zápasy ve skupině E už zvládli a dokázali přesvědčit odborníky, že opět mají šanci prát se o obhajobu titulu. V osmifinále dostali velmi technickou Ghanu, které se také říká afričtí Brazilci. Tento zápas zvládli a po jasné výhře postoupili do čtvrtfinále, kde se měli utkat zátím s dost nevypočítatelnou Francií, která jen o vlásek postoupila ze skupiny, ale osmifinálový zápas se Španělskem zvládla. Roberto dostal úkol uhlídat rychlonohého Thierry Henryho. To se mu však nepovedlo a Henry byl ten co dal rozhodující gól. Tak skončil velký sen Brazilců vyhrát šestý Světový pohár. Po MS se na brazilský reprezentační tým strhla vlna kritiky. Nejvíce to schytal právě Roberto Carlos za to, že hrál pouze průměrně a po velké chybě nechal skórovat Thierry Henryho. Tak se uzavírá pro Roberta kapitola MS 2006, po které se stáhl do ústraní a dokonce řekl, že chce skončit s reprezentaci.

Po sezóně 2005-06 se o něj začala zajímat FC Chelsea, protože po prodeji Asiera Del Horna, potřebovala někoho pro levý kraj obrany. Na tento post Chelsea chtěla získat Roberta nebo Ashley Cola. Roberto odmítl, a tak svoji pozornost upřela na Ashleyho Cola z konkurenčního Arsenalu. Dalším, kdo se ucházel o služby rychlonohého obránce, bylo turecké Fenerbahce Istanbul. Jednu dobu se už mluvilo, že přestup je hotová věc, ale ani tentokrát se Carlos nestěhoval a zůstal věrný barvám bílého baletu.

Sezóna 2006/2007 však byla pro Carlose v bílém dresu poslední, výkony už nebyly stoprocentní, Fabio Capello dával čím dál tím více prostor mladému Migueli Torresovi, Roberto se rovněž neslavně podepsal pod nejrychlejší gól Ligy mistrů, když jeho chybou Roy Makaay překonal po 10 vteřinách Casillase v odvetě osmifinále. Real nakonec zápas nezvládl a vypadl. Podporu neměl rovněž u nového vedení, zejména u svého bývalého spoluhráče Pedji Mijatovice, jenž zastával pozici sportovního ředitele. To vše vyústilo v neprodloužení smlouvy a jeho odchodu v létě 2007.

Jeho další kroky vedly do Fenerbache Istanbul, kde strávil dvě a půl sezóny, výraznějšího úspěchu tu však nedosáhl. Jeho angažmá v Corinthians, kde hrál po boku Ronalda, dopadlo neslavně, když tým plný přestárlých hvězd vypadl z poháru a fanoušci hráčům a jejich rodinám vyhrožovali zabitím. To donutilo Roberta opustit zemi a zkusit štěstí v Anzi Machačkala. Tam se do nového projektu pustil s vervou sobě vlastní a z původní pozice hráče postupně přešel do pozice týmového ředitele.

Roberto je skvělý rychlonohý obránce. Někdy se také říká, že má v noze dynamit, neboť jeho střela na bránu, dosahuje rychlostí až 170 km za hodinu. Skvělé rozehrává přímé kopy ze střední vzdálenosti, se kterými mají brankáři většinou velké problémy. U fanoušků Realu je zapsán v paměti nejen proto, že za ně odehrál tolik utkání, ale především pro jeho upřímnou a veselou povahu. Pro fanoušky je jedním z nich. Nepotrpí si na přehnaný luxus, vystupuje skromně a když má větší volno od fotbalu, většinou zamíří s rodinou do Brazílie za svými příbuznými.

Liga Mistrů
3
La Liga
4
Interkontinentální Pohár
3
Mistrovství světa
1
Liga Brasileña
2
Turecký Superpohár
2


• Atlético-MG (1991 - 1992)
• Palmeiras (1992 - 1995)
• Inter Milan (1995 - 1996)
• Real Madrid (1996 - 2007)
• Fenerbahce SK (2007 - 2009)
• Corithians (2009 - 2010)
• Anži Machačkala (2010 - 2013)